Ďábel nosí Pradu

Budou Velikonoce. Příroda zametá poslední zbytky zimy pod rašící trávu a kvetoucí stromy a i my máme potřebu zametat, uklízet a vyklízet. A tak se pouštím do úklidu botníku. Protože boty dělají člověka. A fabrikou bot je Milán.

V Miláně není těžké najít krásné boty, v Miláně je težké odolat jim. A tak pokud nechcete nakupovat, je lépe v Miláně do obchodů raději nechodit. A pokud jít, tak raději bez peněz. A pokud s penězi, tak mít předem odbavený větší kufr, neboť nemáte-li při ruce vakuovací přístroj s příslušenstvím, standardní kabinové zavazadlo nízkonákladových společností na cestu zpět obvykle nestačí.

Pokud se přesto rozhodnete jet do Milána nakupovat a s penězi k tomu, nechte své mužské protějšky raději doma. Je to lety prověřená zkušenost. Vyhnete se tak rychlým nákupům ode dveří bez zkoušení a trestům v podobě půldenního mlčení v lepším případě.

Pominu-li centrum kolem Piazza Duomo s nejdražší nákupní galerií v Evropě Galleria Vittorio Emanuele, obloženou růžovým mramorem se zakládajícím obchodem Prada, je Mekkou Milánského nákupního života Corso Buenos Aires, spojující Porta Venezia s nádražím Stazione Centrale. Jsou zde desítky obchodů a obchůdků známých i méně známých značek.

Kdo je znaven nákupy, může se posilnit lahodnou kávou a croissantem v jedné z nesčetných kaváren. 

V podvečerních hodinách pak lákají bary na své „apperitivo“ – milánskou specialitu v podobě drinku (většinou vína) a snacku. V některých barech jsou snacky nevídaně pestré a dá se z nich i bohatě povečeřet.

Po apperitivu a konzumně stráveném dni se přímo nabízí nasytit ducha a zařadit něco kultury v podobě hudby – ať už v La Scale nebo jednom z mnohých divadel, nabízejících koncerty klasické i moderní hudby.

A tak máte zároveň příležitost obléknout si jeden z úlovků a uvést ho do společnosti přímo na místě. 

A můžete si být jisti, že není lepšího místa, kde vyvenčit svou „Pradu“, než Milán.